Jaké je to v Irsku? Moje zkušenost z Erasmu 🇮🇪


Strávil jsem tři měsíce na Erasmu v Corku, což je turistické město na jihu Irska. Bydleli jsme v domě kousek od centra – já, kamarád, další Čech a parta „exchange“ studentů z různých koutů Evropy, kteří se během těch tří měsíců postupně střídali.

Byla to zkušenost, která mi otevřela oči – nejen vůči samotnému Irsku, ale i v porovnání s životem v Česku. Zároveň to nebyla klasická turistická návštěva. Musel jsem tu nějakou dobu opravdu žít, což se zásadně liší od toho, když člověk přijede jen na pár dní na výlet.

Počasí

Hodně lidí si stěžuje na počasí, ale mě osobně vyhovovalo víc než v ČR. Je stálé – žádné brutální výkyvy. Jen vlhko dokáže být otrava. Třeba potraviny se kazily rychleji, protože pořád vlhko = ideální podmínky pro plíseň. Déšť tu ale nikoho nerozhodí. Deštníky skoro nikdo nenosí, všichni prostě kapuce a jdou dál. A upřímně, místní ani nevypadají otráveně, když prší – pro ně je to normálka.

Služby a ceny 💸

Tady přichází realita. Služby jako barber, fitko nebo cokoliv podobného jsou na naše poměry brutálně drahé.

A alkohol? V hospodě zaplatíte za klasické pivo kolem 7 €. Cigarety jsou také luxusní záležitostí. Zajímavé je, že i mléčné produkty vyjdou dráž než u nás – což působí paradoxně, když všude kolem údajně pasou krávy. (Já osobně jsem za celé tři měsíce nepotkal jedinou, ale na každém rohu byla fotka krávy s vyplazeným jazykem. 🤷‍♂️)

Další podstatná věc: obchody zavírají dříve než u nás. A pokud si chcete o půlnoci skočit pro láhev vína nebo pár plechovek, máte smůlu. Nákup alkoholu je totiž zákonem omezený:

Po desáté večer prostě nekoupíte nic – i kdybyste stáli u pokladny s lahví v ruce.

Hospodská kultura

Hlavní „atrakcí“ Irska je bez debat pub – a není to přehnané. Večer se prostě jde do hospody, ať je vám 20 nebo 60. Pub je místem, kde se všichni potkávají, kde se dělá smalltalk a kde se během pár minut dáte do řeči s úplně cizím člověkem. To se mi líbilo – ta otevřenost a přátelská atmosféra.
Typický večer v irském pubu zahrnuje Guinness, whiskey, rugby na televizi a živou hudbu. Ta hudební stránka je mimochodem velký rozdíl oproti Česku – i v malém městě se často sejdou muzikanti s houslemi, flétnami nebo kytarou a improvizovaně hrají tradiční irské písničky.
Co se týče piva – přiznám se, že jsem z něj nebyl nadšený. Murphy’s pro mě bylo úplně nejhorší, Guinness už byl trochu lepší, ale na české klasiky to prostě nemá. Zároveň, pokud nechcete pít, moc jiných možností vám často nezbývá – pub je hlavní společenské centrum.
Ceny vás taky rychle vrátí na zem – 6 až 7 € za pintu je úplně běžné. A ano, nemají klasické půllitry, ale pinty (568 ml). Občas se dá narazit i na half pint (284 ml). Sympatické mi přišlo, že když si nejste jistí, můžete si u barmana říct o sample – malou ochutnávku zdarma, abyste věděli, jestli vám pivo sedí.
Kromě piva jsem vyzkoušel i Irish coffee. Přiznám se, nebylo to úplně to nejlepší, co jsem kdy pil, ale paradoxně vyšlo levněji než klasické pivo. Stejně tak stojí za ochutnání i irská whiskey – často vám nabídnou „tasting flight“, tedy několik vzorků v menších skleničkách.

Doprava 🚍

Tohle je kapitola sama o sobě. Silnice úzké, děravé, autobusy jezdí „když se jim chce“. Často se prostě stane, že autobus nepřijede vůbec. Nebo jede o 15 minut dřív či později, než píše jízdní řád. Google Maps je paradoxně přesnější než oficiální tabule.

Autobusová zastávka? Většinou jen tyč s cedulí. Bez přístřešku, bez jízdního řádu.
Řidič prodává jízdenky přímo u sebe, což znamená obrovskou frontu.

Vlaky? O něco lepší, ale pohodlností se taky nechytají.

Lidé a společnost 👥

Irové jsou milí a přátelští, hodně easy-going. Jen někdy nejsou úplně přímí. Mají ale pozitivní vibe – třeba i komplimenty dávají snadno („amazing jumper“ i na mikinu z Lidlu). Mnohokulturnost v Corku byla obrovská – často jsem se bavil víc s cizinci než s místními Iry. Není problém si najít kamarády z Brazílie. Důležitá myšlenka. Brazilci jsou největší chábři

Na ulici se zdraví: „Hi, how are you?“ – i když tě vůbec neznají.

A zajímavý kontrast: bezpečnost. Cítil jsem se v Corku bezpečněji než v ČR. Ve fitku lidi ani nezamykali skříňky – to byl pro mě šok. Garda (policie) navíc většinou nenosí zbraně.

Studium a práce 📚💼

Studentský život? Hodně lidí si přivydělává brigádou. A co mě překvapilo: výplaty jsou často každý týden, ne měsíčně. Práce obecně působí víc vychillovaně. Když přijdeš o 30 minut pozdě, moc to nikdo neřeší. Work-life balance je tu fakt věc.

Každodenní šoky a zvláštnosti

Každodenní život v Irsku přinášel spoustu malých šoků a zvláštností, na které si člověk musel zvykat. 

Už samotná autoškola je úplně jiná kapitola. V Irsku je standardem levostranný provoz, což je pro člověka z Česka nezvyk samo o sobě – volant na pravé straně, řazení levou rukou, křižovatky a kruháky z druhé strany. Jen než si mozek přepne, zabere to dost času.

Samotný systém výuky je taky odlišný. Nejprve si musíš udělat teoretický test, pak dostaneš tzv. learner permit (učednický řidičák). S tím už můžeš jezdit, ale jen s někým zkušeným vedle sebe a musíš mít na autě velké červené L (Learner) – aby všichni věděli, že jsi začátečník. Teprve po povinném počtu jízd s instruktorem a po absolvování praktické zkoušky získáš plný řidičák.

Velkým překvapením pro mě bylo mléko. U nás si člověk koupí litr v krabici, v Irsku vám rovnou prodají plastový kanystr se dvěma nebo třemi litry. A zatímco u nás je běžné pít kohoutkovou vodu, v Irsku to skoro nikdo nedělá – většina lidí kupuje vodu balenou.

Bydlení je taky jiné. Sdílené domy jsou úplná norma – není nic zvláštního, když v jednom domě žije pět nebo šest lidí, často úplně cizích. A když už mluvíme o domech, tak mě překvapilo, že okna nemají rolety. Večer tak často vidíte lidem rovnou do obýváku, což by u nás působilo zvláštně.


Irsko bere třídění odpadu opravdu vážně. Zatímco u nás si vystačíme s pár barevnými kontejnery, tady je těch kategorií mnohem víc a systém je přísnější. Běžně se třídí:

Každá domácnost má přidělené barevné popelnice a svoz probíhá v přesně určené dny. Pokud do „špatného“ kontejneru hodíte něco, co tam nepatří, hrozí, že vám svozová firma buď popelnici vůbec nevyveze, nebo vám dá rovnou pokutu.

Další věc, která mě v Irsku překvapila, jsou ploty kolem polí. V Česku jsme zvyklí, že si prostě vyjdete na kopec, polem projdete nebo se vydáte lesní cestou. V Irsku to tak jednoduché není – skoro všechno je oplocené. Každý kousek půdy má svého majitele, ať už je to pastvina nebo kopec s krásným výhledem.

Velký kulturní rozdíl je i v jídle. V Irsku dominuje sendvičová kultura. Toastový chleba je naprostý základ – skoro všude narazíte na balíky toastů, sendviče v obchodech nebo hotové wrapy. Něco jako klasický český chleba nebo rohlíky je spíš rarita. Když už na „normální“ chleba narazíte, bývá dražší a často chutná úplně jinak než ten náš.

Když se ale vydáte do restaurace, čekají vás porce obrovské, někdy až absurdní. Typický „Irish breakfast“ je tak vydatný, že by u nás vydal na oběd pro dva. I v běžné hospodě dostanete talíř tak plný, že to sotva sníte.

Úplně jinak funguje i pošta. V Česku vám balík většinou ani nedoručí domů, hned skončí na poště. V Irsku je běžné, že vám ho pošťák klidně nechá před dveřmi, a nikdo ho neukradne. Nebo – když nejste doma – ho prostě dá sousedovi. Mně se to stalo hned na začátku. Objednal jsem si protein a když jsem otevřel schránku, byla tam jen malá kartička, že balík převzala paní odvedle.

Jazyk 🗣️

Angličtina super na učení, ale irský přízvuk tě někdy zabije. Někdo mluví tak rychle a se slangem, že máš pocit, že neumíš anglicky ani slovo. Jsme si pokecali třeba s pánem, který měl zajímavého psa a začal nám vyprávět o historii Irska, nakonec jsem si z toho odnesl stejně jako na hodinách českého jazyka na střední škole, kdy jsem si občas zdřímnul.

Příroda 🌱

Tohle je silná stránka Irska. Kinsale, Cobh, okolí Corku – krásné výhledy, pobřeží, zelené kopce. Jen v samotných městech toho zas tolik není. Pokud člověk jde do Irska za přírodou, tak jednoznačně doporučuji.

Shrnutí

Irsko má svoje kouzlo – příroda, přátelští lidé, pub kultura a možnost procvičit angličtinu. Ale taky svoje stinné stránky: drahý život, slabá doprava, málo městských atrakcí a věčné vlhko. Ale za tu zkušenost jsem nesmírně rád. Konečně jsem využíval angličtinu denně, což byl hlavní cíl v Irsku. V práci jsem využíval, doma když jsem se bavil s ostatními exchange studenty.

👉 Byla to pro mě cenná zkušenost, ale pokud jde o běžný životní komfort, musím říct, že Česko má v mnohém navrch.

Budeme rádi za sdílení!